9 největších mýtů o volbě, hledání a změně povolání

O devíti největších mýtech, které jsou spojeny s hledáním nové profesní role nebo volbou povolání. Mnozí z nás je považují za samozřejmé předpoklady, o kterých nemá cenu diskutovat. Ani jeden z nich však dnes už neplatí.

Někdo si tuto otázku nikdy nepoložil. Odpověď je pro něj jasná už dlouhou dobu. Jiný se táže pořád – je toto, co dělám, čemu se věnuji, skutečně to, co bych dělat měl? Naplňuje mě má práce tak, jak by mě naplňovat mohla? Je to práce, při které zužitkuji své největší talenty a díky tomu v ní budu úspěšný? Jsem spokojen s tím, co díky této práci přináším svému okolí, svým klientům a zákazníkům, nebo komunitě, pro kterou tuto práci vykonávám?

Většina lidí pak stojí někde uprostřed mezi těmito dvěma póly. Někdy cítí, že vlak jede a krajina optimisticky ubíhá, linie jejich kolejí se slévá ve veselou písničku životního naplnění a oni šťastně mávají z okénka pracovního úspěchu, pocitu spokojenosti a dobré nálady. Jindy – ať už ovlivněni vnějšími okolnostmi náhlé změny v osobním nebo firemním životě, nebo jako důsledek změn vnitřních – osobního rozvoje, sebepoznání, vstupu do nové životní etapy – stojí ve stanici a rozmýšlejí, po které koleji se vydat dál, aniž by nám na jednu stranu hrozila srážka s rozjetým rychlíkem kruté reality, ale na stranu druhou aniž bychom dojeli pouze někam do polí…

…po které koleji se vydat dál, aniž by nám na jednu stranu hrozila srážka s rozjetým rychlíkem kruté reality, ale na stranu druhou aniž bychom dojeli pouze někam do polí…?

Při rozmýšlení nad kariérní změnou nebo při hledání vhodného povolání je důležité uvědomit si některé mýty, které často ovládají naše rozhodování. Zdroji těchto iracionálních a většinou neuvědomovaných přesvědčení jsme nejčastěji my sami, náš perfekcionismus a sebeobraz, naše po mnoho let budované představy o tom, jak bychom měli my i naši bližní fungovat, naše představy o ideálním já. Často si neuvědomujeme, jak omezené tyto naše představy jsou.

Někdy si je vytváříme díky nedostatku vlastních zkušeností a následnému přejímaní samozřejmých přesvědčení ostatních lidí. Jindy podlehneme přísunu dobrých rad (či spíše “dobrých rad”), kterým paradoxně nasloucháme obzvláště pečlivě především od těch lidí, kteří s kariérní změnou nebo hlubším hledání vlastního povolání nemají žádné zkušenosti. Často na nás mají vliv tradiční historické názory v oblasti zaměstnání, aniž si uvědomujeme, že pro současný trh práce a moderní svět zaměstnání pozbyly svou historickou platnost. Tyto mýty a přesvědčení ohrožují naše rozhodování a ztěžují jej. Na našich stránkách se v jednotlivých příspěvcích budeme snažit poukázat na jejich neplatnost a na přesvědčení, strategie a přístupy, které jsou pro kariérní změnu nebo hledání povolání naopak mnohem užitečnější. Za nebezpečné považujeme především následující mýty. U každého uvádíme i navrhované korigované přesvědčení.

  • Mýtus vyzrálosti: Známkou osobní zralosti a skutečné dospělosti je mít jasno o svém povolání a o tom, co chci v životě dělat. Pokud o svém povolání pochybuji, pak ukazuji ostatním, že mi tato zralost chybí. (Korigované přesvědčení: Hledání a potvrzování vlastního povolání je celoživotní proces, který se u mnohých lidí objevuje právě naopak až jako důsledek určitého stupně osobní zralosti a sebepoznání, kdy se začínají ptát, co vlastně v životě dělat, aby to byla práce zajímavá, užitečná, pro kterou máme předpoklady a talent apod.)
  • Mýtus brzkého rozhodnutí: Rozhodovat o svém povolání by se měl člověk především v dětství či pubertě. Po ukončení školy je čas dát se do práce a otázky a hledání nechat mladším. (Korigované přesvědčení: Naopak, jedná se o celoživotní proces, který je podporován (a někdy vyžadován) současnými změnami v oblasti pracovního trhu, pojetím práce, s rostoucí dostupností celoživotního vzdělání, orientací na duševní práci (knowledge work), demokratizací mnohých pracovních rolí a pozic, s ekonomickou vyspělostí a svobodou a s ní spojenou změnou v pojetí tradičních rolí, životních etap, úkolů a vývojových fází. Stručně řečeno – máme svobodu nejen v cestování, životním stylu či názorech, ale i v tom, co v životě dělat. Tuto nově nalezenou komplexnost lze stěží pojmout či pochopit v dětství nebo adolescenci, natož se k čemukoli zásadnímu a celoživotnímu v této době rozhodnout. To je rozdíl od minulosti, kdy maximálně několik desítek jasně vymezených tradičních pracovních rolí bylo snadno uchopitelných i pro představivost dospívajících, kteří se mohli rozhodovat sice s velkým stupněm nejistoty, ale stále mnohem lépe a přesněji než dnes, kdy existují stovky kariérních rolí, často pro nezasvěceného pouze nejasně vymezených. Dnešní snadnost kariérní změny navíc činí takové definitivní rozhodnutí v období adolescence méně důležitým než dříve.)
  • Mýtus neochvějné jistoty: Je možné přijít na to, co chci v životě dělat a co mě bude naplňovat s absolutní a neochvějnou jistotou – jedině ta bude znamením, že cesta, po které se chci dát, je správná.(Korigované přesvědčení: Dosažení absolutní jistoty v čemkoli je častý a tradovaný mýtus, který hledáme v pochopitelné snaze po vnitřní jistotě ve vnějším nejistém a proměnlivém světě, aniž si uvědomujeme, že pocit absolutní jistoty je často doprovodem spíše radikálních a extrémistických osobností či nedostatečného intelektu, než známkou dobrého rozhodnutí. Zbytková nejistota je nejen normální, ale je zdravá a důležitá. Pokud o něčem vůbec nepochybujeme a tedy znovu se netážeme, je to vždy podezřelé a nebezpečné. Nebezpečí spočívá v tom, že ustrneme nebo díky dalšímu netázání se přehlédneme podstatné nové aspekty nebo změnu situace. Úkolem proto není odpovídat na otázky po vhodné pracovní roli s absolutní jistotou, ale hledat takové odpovědi, u nichž jsme si daleko jistější než u ostatních a u kterých cítíme, že stojí za to.)
  • Mýtus snadnosti a zkušenosti: Nalezení správného povolání a svého osobního poslání je rychlý proces, protože už toho spoustu vím a mám spoustu zkušeností. (Korigované přesvědčení: Opět nezbývá než zopakovat, že se jedná o proces celoživotní. Očekávat snadnost a rychlost jen proto, že mám dostatek zkušeností je stejně naivní, jako očekávat, že manželé po dvaceti letech manželství se již nebudou hádat (protože mají dostatek zkušeností) nebo matka patnáctiletého hocha bude výchovu zvládat s bohorovnou bravurou (protože má již dostatek zkušeností). Často si neuvědomujeme, že starých zkušeností sice máme dostatek, ale že témata, kterým jsme vystaveni a naše životní role a úkoly se mění. Mamince k výchově patnáctiletého adolescenta nepostačí repertoár zkušeností z výchovy pětiletého dítěte. Musí se učit komunikovat s mladým dospělým. V podobné – vždy jiné – situaci často stojíme při každé nové změně v oblasti profesního nebo kariérního života.)
  • Mýtus jediných dveří: Existuje pro mě jediné správné povolání a jediná pracovní role, kterou musím nalézt, jinak nebudu šťastný. Ztratím-li ji, ztrácím s ní navždy i svou osobní spokojenost.(Korigované přesvědčení: Existuje pro mě jediná vhodná žena na světě? Existuje pro mě jediné vhodné město, kde dokážu být šťastný? Existuje pro mě na celém světě jediná firma, ve které mohu být zaměstnán a spokojen? Asi ne. V oblasti povolání je to podobné. Ptejme se rozvedených a znovu ženatých, zda lze v životě nalézt více dlouhodobých partnerů. V oblasti povolání to není jinak.)
  • Mýtus správné metody, koučů, guruů: Nejlepším způsobem volby mého povolání je otestovat se objektivními psychologickými testy a rozhodnout se na základě jejich výsledků. Nevěřím-li testům, je nejlepší dát na astrologii. Nevěřím-li astrologii, je nejlepší zaplatit si kouče, který byl včera v televizi. Ten mi určitě s výběrem mého povolání poradí.(Korigované přesvědčení: Psychologické testy nám mohou odhalit zajímavé informace o naší osobnosti, k samotnému rozhodnutí o volbě mého povolání však naprosto nedostačují. Jedná se jen o jeden z mnoha zdrojů informací, který máme k dispozici. A podobně jako se nerozhodneme pro nějaké povolání jen proto, že si o něm přečteme v jednom v časopise, bylo by pošetilé se rozhodnout pro povolání prodavače jen proto, že jsem podle psychologických testů extrovert. Totéž platí, sázíme-li nekriticky na jakoukoli jinou metodu, techniku nebo kouče, a nepoužíváme-li to nejdůležitější, čím jsme pro životní rozhodování vybaveni – zdravý rozum, intuici a osobní zkušenosti. Tím nechceme říci, že by techniky, metody a poradci nebyli prospěšní. Jsou však prospěšní do té míry, do jaké míry je prospěšná kniha receptů pro uvaření dobrého jídla. To nejpodstatnější za vás nikdo neudělá.)
  • Mýtus technického přístupu: Volba zaměstnání či obecně povolání je lineární proces, který má svá pravidla – měl by začít osobní analýzou a introspekcí, na jejich základě bych si měl vytyčit cíle či důležité oblasti, připravit plán a pustit se do práce.(Korigované přesvědčení: Tento model jistě zní pěkně a taky na papíru se o něm dobře teoretizuje. Zeptejte se však těch, kteří jsou velmi spokojeni ve svém povolání, na kolik stran si na začátku rozepsali svou osobní analýzu, jak hluboká byla jejich introspekce a jaké metody pro ní používali, kolik oblastí si vytyčili a jak se rozhodli právě pro tuto, ve které jsou… Asi na vás budou chvíli zírat, a pak se vrátí… ke své oblíbené práci. Podobně jako partnerský vztah nenavazujeme tak, že si rozebereme své osobnostní vlastnosti a k nim nehledáme vhodné osobnostní vlastnosti partnerů, s nimiž se potkáváme. Jedná se o neustálý koloběh zkušeností, experimentování, analýzy a introspekcí. Nic nemůže být primární a nic sekundární.Hermeneutika (nauka o poznání) nás upozorňuje, že abychom mohli provést dobrou analýzu, musíme pro ni již mít patřičné zkušenosti. Ty však získáme pouze na základě rozhodnutí, které zkušenosti získat, a k tomuto rozhodnutí nelze dojít jinak, než analýzou předchozích zkušeností… a máme zde hermeneutický kruh neboli odvěký problém slepice a vejce. Rada chovatelů slepic: analyzování tohoto problému vás nijak nepřiblíží k vedení úspěšného drůbežářského závodu…)
  • Mýtus „buď rád, že jsi rád“: Otázky po spokojenosti či naplnění v práci (hledání ideálního povolání) jsou mýtem a luxusem moderní doby. Dříve prostě byli lidé rádi, že měli na chleba. Dnes rozmazlená a nasycená společnost určuje, že bychom u toho ještě “měli být šťastní”. Ale je to přece jenom práce. (Korigované přesvědčení: Je pravda, že v minulosti byla práce pojímána jinak. Avšak ne vždy a ne každým. Je pravda, že reálná chudoba a absence sociálního státu byla realitou, a proto lidé brali jakoukoli práci – myšlenky na smysl a naplnění z nekončící dřiny byly nemyslitelným luxusem. Avšak také jiné věci byly dříve – překvapivě – jinak. Dnes si můžeme vybrat partnera, kterého chceme. Můžeme si koupit automobil, vozidlo, které nás bez koňů dokáže dopravit na velké vzdálenosti. Můžeme se rozhodnout, že budeme buddhisté, a nemusíme se bát, že u nás zazvoní inkvizice. Moderní společnost přináší změny. Jednou z nich je možnost svobody, volby, snadnost přístupu ke vzdělání a flexibilita v oblasti volby životních a profesních rolí. Pokud špatně zvolíte zaměstnání nebo ztratíte práci z objektivních důvodů a budete se muset vydat jinou cestou – garantuji vám, že mezitím hlady neumřete. Dnes hledáme – na rozdíl od minulosti – nejvhodnější povolání právě proto, že můžeme. Nikdo jistě netvrdí, že vhodné povolání přináší nějaké instantní a věčné štěstí. Že ale přináší spokojenost a pocity naplnění a smyslu, rovněž asi nikdo nepopře.
  • Mýtus „změna je důkazem chyby“: Pokud jsem měl pocit, že jsem našel “své” povolání a po pár letech zjistím, že mě přestalo naplňovat, udělal jsem chybu a tehdejší rozhodnutí bylo nesprávné. (Korigované přesvědčení: Dnešní společnost, pojetí pracovních rolí, životních etap i trh práce se velmi rychle mění. Na tyto změny proto musíme reagovat rychleji a flexibilněji než dříve. Díky této svobodě navíc můžeme daleko méně předvídat. Nevíme, zda nový vynález neodepíše naši milovanou profesi mezi historické relikty. Nevíme, zda nějaká změna zákona a následný příliv administrativy a úředničiny neučiní z dnes nadšeného lékaře-specialisty za pár let demotivovaného lékaře-specialistu na vyplňování lejster. Nevíme, zda se náš manžel nerozhodne v padesáti užít si života, neopustí nás a my budeme muset jako dosavadní manželka a hospodyňka – hledat, co by nás naplňovalo a zároveň uživilo. Nepředvídatelnost je odvrácenou stranou svobody, kterou disponujeme. Proto – mají-li naše volby po povolání a profesní roli být účinné a efektivní, musí být flexibilní, neustálé a celoživotně opakované. Musíme se neustále ptát. Pokud zjistíme, že je třeba změny, neznamená to, že naše předchozí volba byla špatná. Stejně jako dnes nelitujeme, že již nechodíme na základní školu a nekritizujeme rodiče, že nás do ní zapsali, když se přeci po osmi či devíti letech ukázalo, že musíme tuto školu opustit…)