Tři základní životní otázky – jak, co, s kým

Tři nejdůležitější životní otázky, které bychom měli mít na mysli při jakémkoli důležitém rozhodování. Znějí samozřejmě. Ale jsou to právě ty nejsamozřejmější věci, na které nejčastěji zapomínáme. Neuvědomujeme si vzduch, který dýcháme…

Nalezení vlastního povolání je jedním z našich základních životních úkolů a jednou z nejhlubších existenciálních otázek, na kterou si musíme odpovědět. Její ignorování vede k pocitu životního zmatku, depresím, bezvýchodnosti, nudě, plochosti v prožívání svého života a prázdnotě. Naplněný a šťastný život totiž předpokládá neustálé odpovídání na tři základní existenciální otázky – jak budeme žít, s kým budeme žít a co budeme dělat? Všechny tři souvisejí s otázkou výběru vhodného povolání.

Jak žít?

První otázka “jak budeme žít” je otázkou po životním stylu, po životní filozofii, po důležitých hodnotách, o které v životě usilujeme nebo které chceme mít na zřeteli více než jiné. Odpovídání na tuto otázku ovšem zahrnuje nejen vytváření životní filozofie a formulování základních hodnot, i když je tato nejhlubší úroveň velmi důležitá. Mnohé z odpovědí mají svou praktickou a ryze realistickou stránku. Ptáme se, co chceme v životě upřednostnit, co zažívat, čeho je v něm málo, čeho je příliš, čeho bychom chtěli dosáhnout, co nám nepřijde správné a chtěli bychom proti tomu bojovat, s čím se naopak musíme vyrovnat apod. Tyto odpovědi jsou mimořádně důležité pro výběr našich životních rolí, včetně našeho povolání, a jsou tímto výběrem také zpětně utvářeny.

S kým žít?

Druhá, úzce propojená otázka, zní: “s kým budeme žít”? Nejedná se pouze o otázku volby manželky či partnera, ale o především o obecnou otázku – jakým typem lidí se chci obklopovat? Mám v životě někoho, kdo je pro mě vzor a inspirace, učitel nebo mentor? Kde takové lidi najdu? Mám opravdové přátele? Co mi dávají? Co dávám já jim? Jakou má pro mě roli můj partner či má rodina? Jakou chci, aby měli roli? Co dávám širší komunitě lidí, v níž se pohybuji? Mezi jakým typem lidí se chci vlastně pohybovat? Jak blízcí lidé ovlivňují mé názory, mé představy, mé hodnoty, mé povolání?

Je vždy důležité uvědomovat si často podceňovanou sílu, s jakou naše okolí působí na nás, na naše názory, hodnoty a přesvědčení. Často platí, že se stáváme tím, čím se obklopujeme.

Je vždy důležité uvědomovat si často podceňovanou sílu, s jakou naše okolí působí na nás, na naše názory, hodnoty a přesvědčení. Často platí, že se stáváme tím, čím se obklopujeme. Nesmíme přitom zapomínat, že je to právě oblast našeho povolání a zaměstnání, kde přicházíme do styku s druhými lidmi více, než kde jinde.

S jakým typem lidí se budu setkávat v tomto povolání? Jaké jsou hodnoty, které vyznávají? Jaké prostředí nastolují? Co je pro ně důležité? Je velmi pravděpodobné, že pokud budu toto povolání vykonávat, bude to, co je pro ně důležité, velmi brzy důležité i pro mě… (Uvedenému tématu věnujeme samostatný článek.)

Co dělat?

Třetí otázka, která je opět úzce propojená s předchozími dvěma, je pro naše téma zásadní: “Co chceme dělat?” Sigmund Freud definoval zdravou osobu jako člověka, který umí milovat a pracovat. Tedy jako někoho, kdo si umí odpovědět na naší druhou i třetí otázku. Někdy je s podivem, s jakou lehkostí se této otázce vyhýbáme a jak je pro mnohé lidí nedůležitá. “Je to jenom práce”, “nějak se člověk uživit musí” nebo “hlavně, že jsem doma už ve tři” jsou pro někoho typické a nejčastější odpovědi.

Existuje však také skupina lidí, pro kterou je naopak tato odpověď zásadní. Uvědomují si, že právě skrze dílo a práci, kterou vykonají, utvářejí svou identitu, zvyšují svou sebehodnotu, nalézají smysl i pocit vlastní důležitosti. Díky práci po sobě něco zanechávají, přispívají k vývoji, k vzdělávání druhých, řešení jejich problémů, uspokojování potřeb druhých či dobrým vztahům mezi lidmi.

Jedna odpověď, či mnoho odpovědí?

Někteří již od doby dospívání vědí, čím by chtěli být. Jsou to často lidé s jedním nebo několika výraznějšími talenty nebo zájmy, které později promění ve své povolání a zaměstnání. Mohou to být také ti, kteří své povolání našli díky náhodě, ale zjistili, že je naplňuje. Na co narážejí a co hledají od metod kariérního poradenství, jsou spíše odpovědi na konkrétnější, specifičtější problémy – jak naplánovat svůj kariérní rozvoj, jak vést podřízené, zda pracovat jako zaměstnanec, či založit vlastní firmu apod.

Jiní lidé mají s odpovědí na otázku po povolání větší obtíže – někteří mají mnoho zájmů a talentů, rádi by dělali “skoro všechno”, baví je spousta věcí a oni neví, pro co se rozhodnout (protože dobře vědí, že každá volba PRO také znamená odřeknutí se něčeho jiného, co má ovšem taky hodnotu). Jedna z nejvýznamnějších osobností self-managementu, Stephen Covey, proto upozorňoval: naše volby nejsou obtížné proto, že vybíráme mezi dobrým a špatným. Obtížnost spočívá naopak v tom, že musíme vybírat mezi dobrým a ještě lepším.

Naše volby nejsou obtížné proto, že vybíráme mezi dobrým a špatným. Obtížnost spočívá naopak v tom, že musíme vybírat mezi dobrým a ještě lepším.

Jiná skupina lidí ještě nepřišla na to, která oblast by pro ně byla zajímavá a vše je naplňuje “jen tak trochu”. Někteří vědí, čemu by se chtěli věnovat, ale netuší, jak takovou činnost proměnit v zaměstnání, které by je uživilo. Jiní si nejsou jistí, zda nepropadli jen chvilkovému nadšení. A ještě jiní nevědí, zda mají na oblast, která je přitahuje, dostatek talentů či předpokladů. Je to právě oblast kariérního a profesního poradenství, která se snaží na některé jejich otázky odpovídat a u ostatních otázek pak pomoci jim samotným nalézat vlastní odpovědi.

Každá odpověď přináší další otázky

Je jasné, že všechny tři uvedené životní otázky odpovídáme celý život a celým svým životem. Odpovídání na ně je často samo o sobě tázavé, bázlivé nebo nejisté a v mnohých fázích života je takový přístup běžnější než sebejisté a přesvědčivé prohlášení “za A), za B), za C)”. Jindy se zase zdá, že je vše jasné, že jsme konečně našli správné odpovědi, že směr je výborný a vítr dobře fouká do plachet – vše jen do té chvíle, než se opět přiženou mraky a vlny.

…měli bychom uvedené otázky a odpovědi na ně přijímat s otevřeností a akceptovat, že se neustále mění a budou měnit v tématech i v čase. Naším úkolem není jednou provždy odpovědět. Naším úkolem je snažit se neustále odpovídat a dále se tázat.

Každý námořník však ví, že moře nemůže být pouze klidné a že každá bouře má začátek i konec. Uvedené otázky, konkrétní podoba, jakou se tážeme, i konkrétní odpovědi, které nám v jednotlivých životních etapách přijdou jako nejlepší, vše se mění, jako se mění život sám. Podobně jako si v dětství nevyčítáme, že nemáme rozvahu a přehled moudrého seniora, ani moudrý senior si nevyčítá, že nemá svižnost a kreativitu malého dítěte, měli bychom i my všechny tři uvedené otázky a odpovědi na ně přijímat s otevřeností a akceptovat, že se neustále mění a budou měnit v tématech i v čase. Naším úkolem není jednou provždy odpovědět. Naším úkolem je snažit se neustále odpovídat a dále se tázat.