Et labora?

„Co znamená „et labora“? Znamená mnohem více než jen překlad uvedených slov. Tato slova jsou součástí hesla, které ve zkratce představuje jeden ze základních pilířů naší evropské kultury…“  Filozofický úvod, vysvětlující smysl našich stránek a naše uvažování o práci a o světě seberealizace. Práce a její zásadní psychologický význam v našem životě.

Trocha historie: Důležitý kořen středověké kultury

Když před takřka 1500 lety zakládal Benedikt z Nursie první křesťanský mnišský řád, sepsal stručné zásady, kterými se měli jeho žáci řídit, tak aby žili spokojeně, účelně a beze sporů. Tato pravidla se ukázala jako natolik nadčasová, že je adepti tohoto řádu dodržují bez velkých změn dodnes. Pomohla tak nemalou měrou tomu, aby se jejich společenství stalo jednou z historicky nejstarších a stále fungujících organizací, která skutečně „přetrvala věky“. Sepsání těchto pravidel však znamenalo mnohem více nejen pro benediktýny, dokonce nejen pro historii církve.

Pravidla sv. Benedikta se postupně stala vzorem pro formulování zásad fungování dalších vznikajících církevních řádů, ale také modelem regulí mnoha jiných, světských a občanských společenství. Je pravděpodobné, že nejedny historické zakládací listiny univerzit, pravidla společenských organizací, nemocnic, knihoven, řemeslných cechů, jednot, různé občanské zákoníky a další legislativní pravidla měly svůj vzor právě v uvedených regulích. Existují i teorie, podle kterých první normy, upravující pracovní vztahy na začátku novověku v rodících se manufakturách, byly opět uspořádány a svým obsahem se inspirovaly – podle vzoru těchto nejstarších benediktýnských pravidel. Pravidla svatého Benedikta se tak stala jedním z nejvýznamnějších písemných středověkých děl, zásadně ovlivňujících život nejen středověké Evropy.

Čím byla tato pravidla tak zásadní? Čím inspirovala tolik lidí, tolik institucí, tolik společenství? Jejich podrobný rozbor pochopitelně není předmětem ani účelem těchto stránek. Část jejich poselství a ústředního obsahu byla naštěstí pro nás velmi lapidárně, ale o to rázněji shrnuta do jedné krátké větičky: Ora et labora.

Krátká věta, která nejen odráží text zmiňovaných pravidel, ale mnohem více poselství, s nímž Benedikt z Nursie celý svůj řád zakládal. To je ústřední moto, které se od raného středověku stává nejen vůdčím motivem a zásadou, ale přímo ústřední životní hodnotou velké části evropské populace – ora et labora, modli se a pracuj. Tyto dvě aktivity byly považovány za zcela zásadní – nejen pro spokojený a naplněný život materiální, ale také pro naplněný život duchovní. Pro dosažení klidu, smyslu, spokojenosti.

Fakt, že každodenní život evropského středověku byl velmi těsně spjat s vírou, si asi uvědomujeme a nikoho to příliš nepřekvapí. Orientace na „ora“ je tedy pochopitelná. Krátkost života, smrtelné nemoci, nepředvídatelnost a omezená kontrola okolního světa díky nízkému vzdělání a malému technickému a vědeckému pokroku, nedostatečná hygiena, nevyvinuté lékařství – to vše jsou důvody, proč byla víra pro každodenní život běžného člověka tak zásadní, tak všepronikající, z pohledu dnešního postmoderního člověka bychom mohli říci: „tak snadná“. Duchovní život moderní a postmoderní doby má tak jistě zcela jiné prožívání, vymezení a chápání než široká víra středověkého mnicha či sedláka (u kterého byla často neoddělitelně spojena s předkřesťanskými mýty a lidovými pověrami).

Proč „práce“, proč „et labora“?

Důvody popularity „ora“ tedy historicky chápeme. Ale proč je zde to zvláštní „et labora“? Proč je jako druhé nejdůležitější pravidlo života kladena práce, nikoli třeba život pro druhé, štěstí, láska, moudrost, vzdělání, poslušnost, život pro jednotu, pro toleranci…vždyť důležitých hodnot je na světě tolik a tolik jich bylo i v době Benedikta.

Pomiňme zde důvody historické a teologické (které samozřejmě hrály zásadní roli) a povšimněme si souvisejících aspektů psychologických, o kterých jsem přesvědčen, že dnes platí úplně stejně, jako platily na počátku šestého století, kdy se Benedikt zamýšlel, co je pro správný život nejdůležitější…

Povšimněme si, že z hlediska psychologického se nejedná o nějaké ideální hodnoty či zásady, podle kterých máme žít a na které nesmíme zapomínat, ale jedná se o dvě základní životní AKTIVITY (activitas, mající souvislost s latinském agere=vésti, hnáti – vidíme zde jasně onu aktivní roli, kterou máme. Nejsme pasivními konateli, jsme to my, kdo aktivitu žene dopředu, kdo je za ni zodpovědný, kdo je pro ni motivován a kdo je touto aktivitou zpětně hnán, motivován a veden dopředu díky fenoménu, kterému dnes psychologové říkají cirkulární motivace).

Těmto dvěma aktivitám máme věnovat svůj ČAS. To je velmi podstatné. V radách Benedikta se tedy jedná se o činnosti, o aktivity, kterými vyplňujeme svůj život a v rámci kterých pak můžeme naplňovat a realizovat i další důležité hodnoty (například ty, které jsme vyjmenovali výše).

Psychologický význam práce, zaměstnání, povolání – na co často zapomínáme

Práce je jedním z nejdůležitějších zdrojů sebehodnoty, sebevědomí, je jedním z nejdůležitějších prostředků seberealizace, uplatnění vlastních talentů, je zásadním důvodem našeho pocitu prospěšnosti, užitečnosti, smyslu a naplnění. Je jedním z nejdůležitějších míst, kde budujeme a nacházíme důležité vztahy, prostřednictvím kterého se učíme novým dovednostem, měníme se a vyvíjíme se.

Práce je nejen činnost, kterou si vyděláváme a kterou trávíme čas. Často zapomínáme na enormní a zásadní psychologickou roli, kterou v našem životě práce má. Je jedním z nejdůležitějších zdrojů sebehodnoty, sebevědomí, je jedním z nejdůležitějších prostředků seberealizace, uplatnění našich talentů, je zásadním důvodem našeho pocitu prospěšnosti, užitečnosti, smyslu a naplnění. Je jedním z nejdůležitějších míst, kde budujeme a nacházíme důležité vztahy, prostřednictvím kterého se učíme novým dovednostem, měníme se a vyvíjíme se. Je místem, kde rosteme osobnostně, kde rozvíjíme svou frustrační toleranci, flexibilitu a odolnost vůči stresu. Je místem, kde musíme a učíme se chápat různost, názorovou odlišnost a hodnotovou nestejnost, díky které roste naše mezilidská tolerance. Je aktivitou, kterou trávíme (u některých s výjimkou spánku, u některých ani to ne) nejvíce času – více než se svou rodinou, se svými přáteli, se svými koníčky, často více než s tímto vším dohromady…

Dlouhodobě nezaměstnaní netrpí nejvíce a zásadně jenom proto, že nemají dostatek peněz a hrozí jim hmotná nouze. Zásadní problémy, spojené s dlouhodobou nezaměstnaností, jsou ztráta sebedůvěry, sebehodnoty, motivace, pocitu směru a vize v životě, pocitu užitečnosti, ztráta návyků, zvyků a dovedností, pokles tolerance ke stresu a dovednosti řešit konflikty a obtížné situace. Následkem je často ztráta pocitu smyslu ze života jako takového…

Tyto symptomy velmi jasně ukazují roli, kterou pro nás práce má. A protože často platí, že to, co je pro nás nejzjevnější a čím jsme dostatečně obklopeni, si neuvědomujeme (tak jako si neuvědomujeme hodnotu, kterou pro nás má druhý člověk až do chvíle, kdy jej ztratíme nebo kdy je vztah v ohrožení), často si tento zásadní význam práce uvědomíme až v momentě, kdy ji ztratíme nebo kdy s ní začíná být něco v nepořádku. Přestává nás naplňovat. Jsme rozčarováni z neúspěchu nebo nespravedlnosti. Nejsme si jisti, zda je tou prací, kterou bychom se chtěli nebo měli věnovat. Nejsme si jisti, zda jsme v ní užiteční…

Školáci i důchodci – kdo nepracuje, bude jen těžko šťastný

Zapomínáme také na to, že práce je aktivitou, která patří nejen k období produktivního věku, ale se kterou naopak musíme trávit většinu života, chceme-li jej prožít úspěšně a naplněně. I pro školáky je učení a chození do školy jejich prací. Nezvládají-li dobře kulturně-sociální aspekty školy a celého systému vzdělávání, obtížné budou zvládat podobné sociální instituce, spojené se zaměstnáním nebo podnikáním.

Zapomínáme na to, že práce je aktivitou, která patří nejen k období produktivního věku, ale se kterou naopak musíme trávit většinu života, chceme-li jej prožít úspěšně a naplněně.

Pro lidi v důchodovém věku je práce důležitá naprosto stejně a uvědomění tohoto faktu je pro ně samotné ještě zásadnější, protože – na rozdíl od produktivního i školního věku – k práci a aktivitám je tolik nemotivuje kulturně-společenské chápání a hodnocení. Pasivní třicátník je očima svého okolí vnímán jako lenoch či povaleč. Pasivní šedesátník je bohužel zasloužilý důchodce.

Vědecké studie však opakovaně dokazují, že nalezení (či udržení) vhodné práce a aktivit, tedy časté a užitečné činnosti s reálným výsledkem, která starším lidem umožňuje zůstat v důležitých vztazích, neztrácet frustrační toleranci, udržovat odolnost vůči stresu, zaměstnávat tělo, emoce i mysl, kreativně řešit problémy a dosahovat pocitu smyslu a naplnění, je společně s dalšími aspekty životního stylu zásadním faktorem dlouhověkosti, dobrého zdraví, prevence vůči předčasné demenci a snad dokonce i poruchám typu Alzheimerovy choroby.

Kdo nezískal pozitivní postoj k práci, k osobní produktivitě a k realizaci svých talentů jako podmínce naplněného života jako dítě, ten bude obtížněji nalézat tyto hodnoty v produktivním věku. Kdo si však nevytvořil tento postoj ani ve věku produktivním, ten jej bude jako senior nacházet pochopitelně ještě s daleko většími obtížemi…

Takové aktivity nemusí mít nutně formu placeného zaměstnání, je jimi však myšlena činnost, která (přiměřeně schopnostem, věku a zdravotnímu stavu) zatěžuje fyzické i mentální kapacity; činnost, do které se musíme občas nutit (byť nás jinak baví), která je pravidelná a častá – nemyslí se tím rozhodně pouze občasné hlídání vnoučat či odpolední luštění křížovky.

„Ale když ono už nás toto bolí a toto jde obtížněji“, je častá výmluva řady důchodců. Vynecháme-li opravdu nemocné a opravdu staré a nemohoucí, pak související otázka je jednoduchá: Nejsou tyto obtíže, starosti a především enormní pozornost, která se k nim přiklání a která samozřejmě tyto stesky v prožívání násobí, právě důsledkem toho, že „není co dělat“? Důsledkem po všech stránkách – po stránce fyzické (tělo odvykne, má nedostatek pohybu, klouby zlobí, protože nepracují, svaly ochabují, protože nepracují…), po stránce mentální (pokud je jediným zdrojem nových informací o světě mediální žumpa českého bulváru, nemůžeme očekávat moudré a křepké staříky s životním nadhledem), po stránce psychologické (jak se buduje pocit „život stojí za to“, „to dobře zvládnu“, „hlavně že ještě dokážu…“, „to je pěkné…“ jinak než aktivitami, činnostmi, viděním výsledků?).

Nechceme rozhodně zjednodušovat, ale domníváme se, že s rostoucí velikostí této věkové skupiny enormně roste i (málo uvědomovaná) potřeba orientovat, vzdělávat a informovat tuto generaci „juniorních seniorů“, že představy o slastném a šťastném prožívání důchodu jako nekonečného odpočinku u televize či listování katalogem slev místního supermarketu jsou zásadní a osudné chyby, které  prožívání spokojenosti a dosažení nadhledu a integrity, která má k tomuto věku patřit, naopak brání. Pomoc lidem staršího věku k aktivnímu životnímu stylu má nejen zásadní přínos pro ně samotné, ale ušetří také miliardy za zdravotní a předčasnou sociální péči, a především je tou nejlepší prevencí ageismu (diskriminace starých lidí), kterou znám.

Samozřejmě platí, že kdo nezískal pozitivní postoj k práci, k osobní produktivitě, k realizaci svých talentů chápané jako podmínka naplněného života a k dalším souvisejícím hodnotám jako dítě, ten bude obtížněji nalézat tyto hodnoty v produktivním věku. Kdo si však nevytvořil tento postoj ani ve věku produktivním, ten jej jako senior bude nacházet pochopitelně ještě s daleko většími obtížemi…

Hledání pocitu naplnění a smyslu – otázky moderního člověka

Všechny tyto a podobné otázky znovu poukazují na zásadní význam, které má naše práce, naše dílo, naše povolání nejen pro lidi okolo nás, pro společenskou oblast a kulturu, na které se svým dílem podílíme, ale který má především pro nás samotné – pro pocit naplnění, pocit smyslu, pocit štěstí. Mnohým tato souvislost uniká a domnívají se, že štěstí a naplnění nejlépe najdou v příjemných aktivitách, v zálibách, v koníčcích, ve vlastnění něčeho (plazmové televize, krásné manželky, řadového domku), v pohodlném životním stylu nebo v žití života podle určitých hodnot a pravidel.

Vše výše uvedené je určitě důležité a k pocitu štěstí a naplnění přispívá – plazmová televize je fajn, smysluplné koníčky jsou ještě lepší, krásná a hodná manželka je velká výhra a žití života podle důležitých hodnot je dokonce důležitým předpokladem života naplněného. Ale nic z těchto oblastí nemá na pocit štěstí, spokojenosti a osobního naplnění u člověka v produktivním věku takový význam, jako jeho práce, jeho povolání, jeho aktivity, jeho seberealizace.

Nemusí to být pouze seberealizace a činnost za peníze – někdo se seberealizuje v komunitních aktivitách, jiný výchovou vlastních dětí nebo občanským aktivismem. Není pravda, že naše práce či dílo se musí vždy rovnat našemu zaměstnání. Je řečeno „et labora„, nikoli „et negotium“ – tedy „a pracuj“, nikoli „a buď v zaměstnání“. Rozvádět zde středověké chápání pojmu „práce“ je samozřejmě mimo účel těchto stránek, ale můžeme si být jisti, že určitě neznamenalo aktivity pouze v zaměstnání či pouze pro výdělek. Znamenalo i obdělání svého pole, opravení svého obydlí, učení svého syna, pomoc svému sousedovi…

Povolání je faktickou realizací těchto složek naší osobnosti, vznikající v interakci s okolím a jeho potřebami, je prostředkem skutečné, reálné seberealizace (která se nikdy neuskutečňuje uvnitř nás – ale mezi námi a okolím, prostřednictvím vztahů, práce, aktivit a činností), je bránou k prožívanému pocitu smyslu, naplněnosti a prospěšnosti.

Pojem práce úzce souvisí také s konceptem „povolání“ (lat. vocatio), který se do své dnešní podoby rozvíjel pro změnu především v protestantské tradici raného novověku, ale jehož moderní význam dnes dobře chápeme i bez historicko-filozofické exkurze: Povolání je něco, co nás díky naší jedinečné kombinaci talentů, schopností, zkušeností, díky specifické vnější i vnitřní konstelaci, naším zájmům, hodnotám a preferencím přitahuje, co hledáme (a v ideálním případě též nacházíme). Jsou to činnosti a aktivity, které jsou nejen v souladu s výše zmiňovanými složkami naší osobnosti, jsou mnohem více: jsou faktickou realizací těchto složek, vznikající v interakci s okolím a jeho potřebami, jsou prostředkem skutečné, reálné seberealizace (která se nikdy neuskutečňuje uvnitř nás – tam se nám pouze zdají sny, tam si pouze přejeme…vše důležité se děje mezi námi a okolím, prostřednictvím vztahů, práce, aktivit a činností), jsou bránou k prožívanému pocitu smyslu, naplněnosti a prospěšnosti.

Proč web Et Labora

Webové stránky „Et labora“ se zabývají právě tímto světem práce – světem seberealizace, naplnění vlastních talentů, sebepoznání a hledání vhodného povolání, ať už chápeme práci jako tradiční roli v zaměstnání s úkolem budovat kariéru, nebo alternativními způsoby, které se v dnešní době otevírají – možností pracovat ve svobodných povoláních, podnikat, pracovat jako nezávislý profesionál či živnostník. Přitom však rozhodně chápeme tuto oblast ve výše uvedených psychologických intencích – jako oblast, která je zásadním způsobem zodpovědná za vytváření naší osobnosti, našeho pocitu štěstí, naplnění a naší seberealizace, ale také za jejíž výběr a ovlivnění jsme my osobně zodpovědní.

Rozhodně chápeme oblast práce a zaměstnání ve výše uvedených psychologických intencích – jako oblast, která je zásadním způsobem zodpovědná za vytváření naší osobnosti, našeho pocitu štěstí, naplnění a naší seberealizace, ale také za jejíž výběr a ovlivnění jsme my osobně zodpovědní.

Zabýváme se tedy hledáním vlastního povolání, kariérní změnou i tipy praktické psychologie na cestě k nalezení a k realizaci silných stránek a talentů naší osobnosti. Jak píšeme výše, seberealizaci mohou mnozí lidé jistě najít i v jiných aktivitách – ve výchově děti, v občanském aktivismu, v propagování a žití důležitých hodnot. Těmto oblastem se však věnujeme pouze okrajově – existuje dostatek specializovaných webů, zaměřených právě na ně.

Na druhou stranu oblast práce a seberealizace, chápaná nikoli pouze jako technické rady typu „jak napsat životopis“, „jak se obléci k pohovoru“ nebo případně jako kratochvílné pobavení typu „jaké povolání se hodí pro znamení ryb“ nebo „poznejte náladu šéfa podle jeho kravaty“; tato oblast je na tom co do počtů česky psaných webů mnohem hůře. Což je zvláštní a paradoxní, uvědomíme-li si, jaký význam pro nás naše práce, seberealizace a naše dílo má. Patří k základním hodnotám, jako naše zdraví, vztahy či rodina – přesto o zdravotní, rodinné či vztahové problematice existují stovky relevantních webů.

Et labora se snaží vyplnit toto místo, ideálně jak jinak než – prací. Publikováním zajímavých názorových, poradenských i populárně psychologických článků z oblasti seberealizace, kariérní změny, hledání a volby povolání, sebepoznání a dalších souvisejících oblastí.

Prosíme přitom všechny čtenáře, aby se do obsahu těchto stránek také zapojili svou vlastní aktivitou – aby nám poslali své hodnocení, své dotazy, názory a tipy na další témata. Jsme otevřeni i různým dalším formám spolupráce. Budeme rádi, pokud náš portál bude nikoli jednosměrným komunikačním kanálem, ale společným ideovým a interakčním prostorem, místem setkávání lidí s podobnými hodnotami, lidí otevřených vlastnímu seberozvoji, chtějících pracovat na sobě, na svém osudu, na svém naplnění.

aktualizace duben 2013

Během uplynulého roku jsem se snažil přidávat na tyto stránky množství nových textů, pojednávajících o hledání vlastního povolání a vhodné práce z nejrůznějších pohledů. První fázi projektu EtLabora.cz tak dnes považuji za splněnou. Prosím, listujte jednotlivými příspěvky dle chuti a dle témat, které vás zajímají. Nové články se zde budou průběžně objevovat, ovšem s delšími intervaly než dříve: součastné množství článků považuji za dostatečné pro základní orientaci v tématu. Doufám, že zde naleznete inspiraci a tipy pro další práci na sobě i okolo sebe. Samozřejmě budu rád, pokud mě budete s jakýmikoli nápady, tipy a komentáři kontaktovat, nejlépe emailem na adrese daliborspok(zavináč)gmail.com.

Držím Vám palce, ať již při hledání nové práce, hledání vlastního povolání či přemýšlení nad svou seberealizací…

Dalibor Špok