Et labora – kariérní poradenství / volba povolání / seberealizace / kariérní změna

Stejně jako o každé z důležitých životních otázek i o hledání povolání panuje mnoho polopravd „jak zaručeně nalézt“. Ty jsou živené zaručenými radami samozvaných moudrých, ale mohou za ně i všeobecně tradované a nikdy nezpochybněné mýty – které máme všude kolem sebe tak dlouho, až je považujeme za samozřejmé a pravdivé. Zamysleme se nad nejčastějšími chybami, které při hledání vlastního povolání děláme.

1. Hledání povolání považujeme za opravu auta

Domníváme se, že bychom své povolání a životní/pracovní směr měli určit jednou a definitivně a že bychom jej pak měli mít před sebou viditelný jako jasnou vizi, která nás bude provázet životem se stoprocentní jistotou. Pokud takový životní plán nemáme nebo se nám zhroutí, považujeme to za jakousi psychologickou „poruchu“, podobně jako když se nám pokazí auto. A tuto poruchu chceme rychle opravit, efektivně vyřešit. Na chvíli se zastavit, předat vůz na nezbytnou dobu odborníkovi a pak hned jet životem (v opraveném stavu) vesele dále. Do role automechaniků delegujeme psychology, poradce či moudré knihy.

Avšak životní realita je jiná. Hledání dobré cesty a vlastního povolání je otázkou celoživotní. S každou další krizí či významnou změnou musíme své odpovědi buď trochu upravit, nebo zásadně redefinovat. Každý vnější přechod si může vyžádat změnu vnitřního kurzu. Hledání povolání není krátkou epizodou zakreslení správné trasy do mapy života, podle které pak celý život jedeme. To uměly možná mytické sudičky v dětských pohádkách. My to nedokážeme.

Hledání dobré cesty a vlastního povolání je otázkou celoživotní. S každou další krizí či významnou změnou musíme své odpovědi buď trochu upravit, nebo zásadně redefinovat.

Nalézání vhodné kariérní (i životní) cesty je proces, kterým musíme procházet stále dokola. V některých obdobích je intenzivnější, v jiných méně a stojí spíše v pozadí. V náročnějších situacích se dokonce musíme zastavit a chvíli stát stranou vedle cesty nebo se dívat zpět, abychom se zorientovali, kam jít dále.

Ovšem pokud od takových situací budeme požadovat definitivní odpovědi, tedy „dokonalou opravu“ našeho auta jako podmínku toho, že budeme ochotni vyrazit dále, potom nám nezbude než pouze stát v autoservisu a dožadovat se záruky, kterou nám nikdo nemůže dát. Zatímco ostatní se svými nedokonalými vozidly, kterým možná budou muset občas vyměnit pneumatiku na kraji cesty, pomalu – i přes překážky a poruchy – ale jistě jedou za životním smyslem.

(Číst celý článek…)