Proč vlastně hledat své povolání?

Co nám nalezení vhodného povolání může přinést v profesním a osobním životě? Proč jde pak všechno lépe? Proč není dobré zůstávat ani v jednom extrému – „smířím se se vším, co je“ versus „beru pouze ideál“?

Vhodné povolání – soulad vnitřních i vnějších faktorů

Proč vlastně hledat povolání, které je v souladu s mou osobností, mými zájmy a talenty? Jaké výhody mi to může přinést? Není vhodnější hledat povolání v oblastech, kde je perspektiva dobrého výdělku, v oboru, který se bude rozvíjet a kde mohu udělat dobrou kariéru?

Je dobré si uvědomit, že tyto dva faktory nejsou nutně v nesouladu. Nemusíme hned situaci dramatizovat a představovat si, že stojíme před volbou buď chodit ode dveří ke dveřím a přesvědčovat důchodce o obrovské výhodnosti našeho nového typu pojištění a brát za to tučné provize, nebo být radostně zavřený ve výtvarném ateliéru, malovat plátna a v chudobě žít o chlebu a o vodě, ovšem také bát se, že každým dnem zaklepe na dveře nikoli mecenáš, ale exekutor.

Někteří klienti kariérního poradenství objevují, že zbytečně uvažují v takovýchto extrémech. Vše, nebo nic. Stoprocentní naplnění, nebo bezduchá kariéra s dobrým výdělkem. Najít naplňující povolání ovšem vyžaduje splnit tři podmínky: najít si práci a pracovní roli (1) která nás baví a naplňuje, (2) pro kterou máme talent a osobnostní předpoklady a (3) která bude v souladu se situací, v níž se nacházíme.

Najít naplňující povolání vyžaduje splnit tři podmínky: najít si práci a pracovní roli (1) která nás baví a naplňuje, (2) pro kterou máme talent a osobnostní předpoklady a (3) která bude v souladu se situací, v níž se nacházíme.

Tato situace může být definována vnitřními potřebami (chci vydělávat dostatek peněz, chci pomáhat lidem), vztahy s druhými lidmi (musím mít dost času na výchovu svých dětí, kamarádi mají v mém životě důležité místo), reálnou situací (dluhy, rozvod, nemoc) nebo třeba ekonomickým výhledem oboru, kterému se zrovna věnujeme. Není určitě dobré ani na jeden ze tří výše vyjmenovaných aspektů zapomínat a nezohledňovat jej. Pokud tak neučiníme, pak nám hrozí, že se ocitneme v nešťastných situacích, které nám rozhodně neumožní naplno se realizovat a zažívat v práci pocity uspokojení a naplnění.

Můžeme se tak setkat s řadou špatných či průměrných herců, věčně se obávajících o své angažmá (kteří upřednostnili “baví, chtěl bych” na úkor “mám talent, jde mi to”), s utrápenými profesionály, kteří vyhoří a bez zájmu a s prázdnotou dále mechanicky vykonávají to, pro co se kdysi rozhodli (“mám talent a zkušenosti” na úkor “baví, těší mě to”), nebo stresovanými podnikateli, kteří si pozdě uvědomili, že se jim díky workoholismu rozpadá rodina a že nemají žádné skutečné přátele, a tedy postupně ani příliš smyslu v tom, co dělají, protože pro koho to všechno dělat… (splnili první a druhou podmínku – zapomněli však zohlednit třetí – osobní a vnější situaci).

Vhodné povolání – co přinese v práci

Pokud pro sebe nalezneme pracovní pozici, která alespoň do určité míry odpovídá všem třem uvedeným faktorům, pak odměna, kterou můžeme od takové volby očekávat, je nemalá. Pokud totiž lidé dělají to, co je baví, co jim jde a co je v souladu s jejich osobní a vnější situací, pak:

  • Jsou ochotni pracovat tvrdě, podávat dobré výsledky s velmi vysokým nasazením, kterých není možno dlouhodobě dosáhnout pouze vnější motivací (peníze, odměny, postavení…)
  • Jsou ochotni vstupovat i do nepříjemných a obtížných aspektů práce či do konfliktních oblastí, protože vize a dlouhodobý cíl, který mají, jim prožití těchto situací usnadní. Jsou schopni pro své povolání také leccos vytrpět.
  • Jsou schopni velmi dobře a lehce se na svou práci soustředit a poměrně mnoho času prožijí ve stavu optimální výkonnosti, která se na prožitkové úrovni popisuje jako “flow”.

Flow je pocit snadnosti toho, co děláme, pocit, že nám čas velmi rychle utekl a že práce šla sama od sebe. Čím více nás daná činnost baví, čím více pro ní máme talent a nadání a čím více nás naplňuje, tím pravděpodobnější bude, že se takové prožitky plynutí za malého úsilí a pocitu bezčasovosti budou množit. Život složený z častých zážitků flow má mnohem větší šanci být životem naplněným a spokojeným, než život naplněný nudou, dlouhou chvílí, donucováním a díváním se na hodinky…

Vhodné povolání – co přinese mimo práci

Tato radost a naplnění z dobře vykonané práce a z pocitu, že dělám, co je užitečné a co mně jde, se přelévá i do ostatních oblastí života – do roviny osobní, vztahů s druhými lidmi, širší roviny společenské, do života rodinného, do života duchovního. Lidé jsou rádi v naší společnosti, protože je ovlivníme svou spokojeností, jsme pro ně inspirací svou vizí, jsou ochotni nám pomoci, protože vidí, že to má smysl.

Podobně jako moudré tchyně radily svým dcerám, aby daly svému muži dobře najíst, že se pak tato jeho spokojenost přelije do dalších rodinných oblastí, tento jev přelévání spokojenosti působí pochopitelně i v jiných oblastech psychologického fungování než jen u základních potřeb. A co více, nejedná se jen o přelévání emocí, ale o synergii v oblasti řešení problémů – úspěch v pracovním životě a dobrý pocit, který jej doprovází, má pozitivní vliv na motivaci k řešení mimopracovních obtíží, ovlivňuje postoj k nim, který není zabarven pesimistickou skepsí, že nic nemá cenu, proto řešit tento problém je zbytečné, že stejně lidé jsou zlí a svět mi ubližuje… Pracovní naplnění a spokojenost tedy vede i k širším pocitům životního optimismu a přesvědčení, že věci zvládneme.

Pracovní spokojenost pracuje ve svůj vlastní prospěch

Všechny výše uvedené faktory přitom působí zpětnovazebně a v pomyslném kruhu ještě více posílí naše pracovní uspokojení… Tvrdá práce, ochota vstupovat do nepříjemných situací, pocity flow i spokojenost v mimopracovní oblasti znamená, že v oblasti pracovní budeme mít dobré výsledky, protože se na ni dokážeme lépe soustředit. A kdo by se nevěnoval práci, v níž má výsledky? To znamená, že ještě více posílíme své talenty. To znamená že nás práce bude ještě více bavit. (Asi souhlasíte, že úspěšná práce baví více, než neúspěšná.) A to opět znamená, že se naše práce bude mít tendenci vyznačovat všemi aspekty popsanými výše. Kruh je uzavřen a taková spirála pak vede nejen k dobrým reálným výsledkům, měřitelným v pojmech efektivity, nápadů, kreativity, produkce či zisku, ale také k pocitu naplnění, smyslu a radosti z takové práce.

Mít práci bez hlubších motivací může brzy znamenat nemít práci vůbec

V zaměstnání, které nás nebaví, pro které nemáme talent a ve kterém jsme třeba jen proto, že je to místo bezpečné, že dobře vyděláme či že danou činnost už dobře umíme, nám navíc hrozí ještě jiný problém, nejen prázdnota a vyhoření. Hrozí nám, že budeme poměrně snadno překonáni (a nahrazeni) těmi, které toto zaměstnání baví a kteří pro ně mají talent – a nepotřebují k tomu ani příliš sil, protože tak to s věcmi, které nás baví a trochu jdou, prostě je – že v nich máme lepší výsledky než ti ostatní.

Cesta k ideálu vede pouze realitou

pokud jdeme pouze za ideálem a opouštíme kvůli němu realitu – s nedokonalostí, která je jí vlastní – pak takový ideál můžeme dosáhnout právě a pouze tam, kam v tomto případě směřujeme, tedy mimo realitu: možná ve své fantazii, možná ve svých přáních – to je ale vše.

Uvedený popis samozřejmě zní až příliš idealisticky. A taky idealistický je. Období neúspěchů, problémů, demotivace a zlých lidí se samozřejmě nevyhýbá ani těm, kteří našli svou vhodnou profesní roli, nebo se k ní plánovitě blíží. Nikdo ovšem netvrdí, že se musíme spokojit pouze s ideálem, a vše ostatní opouštět. To by bylo stejně naivní jako nehledání vhodného povolání vůbec. A v konečném důsledku by to vedlo ke stejným výsledkům, jako prosté pracovní pobývání tam, kam nás zavál čas a náhoda.

Protože pokud jdeme pouze za ideálem a opouštíme kvůli němu realitu – s nedokonalostí, která je jí vlastní – pak takový ideál můžeme samozřejmě dosáhnout právě a pouze tam, kam v tomto případě směřujeme, tedy mimo realitu: možná ve své fantazii, možná ve svých přáních – to je ale vše. Jak upozorňuji už na začátku článku, je chybou přemýšlet v extrémech. Mezi póly „ideálu amerického snu” a „pobývání tam, kam mě zavál čas a náhoda“ je přece obrovský prostor. Prostor pro zkoušení, experimentování, hledání a tázání se. Ale taky pro občasné nutné “spokojení se se situací jaká je, i když není ideální“.

Důležité je rozhodovat se s vědomím, že i když má každá kapka vody svou cenu, celoživotně se spokojit pouze s kapkami by znamenalo proměnit se v poušť…

Prostor, který vyžaduje umění rozlišovat – kdy je toto “spokojení se” užitečné a ve prospěch mého vývoje, a kdy je abdikací na další rozvoj a vzdáním se. Zda je to smíření na základě rozvážení pro a proti, nebo jen ze strachu. I v hledání profesního smyslu samozřejmě někdy platí „nemusí pršet, jen když kape“. Důležité ale je, abychom si vždy uvědomovali, jakou důležitost pro nás voda má. Důležité je rozhodovat se s vědomím, že i když má každá kapka vody svou cenu, celoživotně se spokojit pouze s kapkami by znamenalo proměnit se v poušť…