Když práce není… a není ani v dohledu

Poslední dobou jsem dostal opakovaně několik otázek: Je pěkné, že motivujeme lidi, aby pro sebe hledali vhodné povolání a aktivně plánovali svou kariéru. Co ale mají dělat ty, kteří prostě nežijí v oblastech, kde se práce snadno shání? Ti, kteří jsou rádi za každou práci? Je sice fajn povídat si o smyslu a naplnění, je ale ještě důležitější uživit sebe a svou rodinu.

Nerad bych tyto otázky odbyl mávnutím ruky. Jsou totiž velmi důležité. Proto dnes přinášíme několik rad pro ty, kteří se v podobné situaci nacházejí:

  • žijí v regionu, kde lze obtížně najít práci
  • jsou dlouhodobě nezaměstnaní
  • právě práci ztratili a neví, co dál

Upozorňuji přitom, že nebudeme lamentovat nad tíživou ekonomickou situací a nadávat na poměry. Budeme se snažit něco dělat. Mnohým se proto následující řádky možná nebudou líbit…

1. Zlepšete způsoby hledání práce

Často práci neumíme hledat. To je pochopitelné. V dosavadním životě jsme byli před podobný úkol postaveni pouze párkrát. Není to aktivita stejně běžná jako nakupování. V životě většiny z nás je to spíše výjimečná událost, která se navíc vyskytuje v nepříjemném životním období, kdy nezaměstnanost přináší obavy, strach a úzkost. Právě proto je třeba věnovat velkou pozornost způsobům, jak práci hledat a jak se o ni ucházet.

Často práci neumíme hledat. To je pochopitelné. V dosavadním životě jsme byli před podobný úkol postaveni pouze párkrát. Není to aktivita stejně běžná jako nakupování.

Přečtěte si články na tomto webu i rady na pracovních severech. Zlepšujte své schopnosti v hledání práce. Je to důležité hlavně v případě, kdy nabídek práce není mnoho (v regionech s vysokou nezaměstnaností, u lidí bez dostatečné kvalifikace), protože každá chyba bude mít o to bolestivější následky.

A. Klasické způsoby hledání práce

Nezapomínejte, že hledání práce je běh na dlouhou trať. Nenechte se odradit nikoli jedním, ale ani deseti neúspěchy. Nenechte se odradit, když pošlete deset emailů a dostanete jednu odpověď.

Nezapomínejte na všechny hlavní metody hledání práce:

  • Inzeráty v novinách, na pracovních severech (nejčastěji jobs.cz, jobpilot.cz, sprace.cz, jobdnes.cz a další)
  • Úřady práce, personální agentury
  • Aktivní oslovování firem ve vašem oboru nebo regionu, i pokud zrovna vhodnou práci nenabízejí

Tento poslední bod je velmi důležitý. Otevřete si internet, najděte zajímavé firmy a volejte, představte se, zeptejte se, zda by pro vás neměli práci. Poznamenejte si výsledek. Za měsíc volejte znovu na totéž místo – samozřejmě zdvořile. Pamatujte na přísloví, že kolo, které nejvíce vrže, bude první promazáno. Posílejte také emaily – neočekávejte však takovou účinnost jako u telefonátu (neodpovídáte-li na konkrétní nabídku práce). Radím proto volat tam, kde stojíte o práci nejvíce. Do ostatních firem pište. Dejte si denní cíl napsat 1-5-10 emailů a obvolat 1-3-5 firem. Každý den! A když už nemáte napsat kam, odpovězte na nabídku zaměstnání, o které ani tak moc nestojíte – můžete se dostat k pohovoru, kde zjistíte, že tato práce je vlastně fajn…a pokud ji odmítnete, alespoň procvičíte své schopnosti vést přijímací pohovor.

B. Využít kontakty a známé

Nezapomeňte dát vědět všem svým známým, kolegům, kamarádům, rodinným příslušníkům, že hledáte práci. Důležité je připomínat se jim opakovaně a žádat je, ať se i oni ve svém okolí poptají, zda by se vhodná práce nenašla. Vzpomeňte si na staré kolegy, spolužáky, známé z oboru, se kterými již nejste v kontaktu a kteří by mohli pomoci. Nezapomínejte na sociální sítě – facebook, linked-in apod.

C. Využít vše, co se nabízí = cokoli než sedět doma a nic nedělat

Ptejte se po práci, kde zrovna budete. Neseďte doma – obejděte blízké firmy, továrny, restaurace, živnostníky v okolí – a ptejte se, zda neví o nějaké práci ve vašem oboru/pro vaši kvalifikaci. Klepejte u cizích dveří – nevyjde-li to, alespoň procvičíte své sociální dovednosti a získáte odvahu. Možná si někdo řekne – takto aktivního člověka potřebuji. Dávejte se do řeči s cizími lidmi a ptejte se jich zda nevědí o nabídce práce. Nepřipadejte si trapně. Podobně jako si trapně nepřipadá prodejce pojistek, popelář ani revizor. Je to jejich práce. Vaše práce nyní je hledat práci, nikoli připadat si skvěle.

2. Přestěhujte se

Jedná se o nejúčinnější variantu, jak najít práci – přestěhujte se tam, kde práce je. Tuto radu většina Čechů nechce slyšet. Přesto se nad touto alternativou vážně zamyslete. Jsme národ výjimečný ve své neochotě se stěhovat – byť o sto kilometrů. Naše nechuť se stěhovat za prací je známa už i v mezinárodním kontextu trhu práce. Uvědomte si, že u mnoha jiných národů není stěhování bráno za něco výjimečného či dokonce tragického a extrémního, ale za běžnou součást života.

Naše nechuť se stěhovat za prací je známa už i v mezinárodním kontextu trhu práce. Uvědomte si, že u mnoha jiných národů není stěhování bráno za něco výjimečného či dokonce tragického a extrémního, ale za běžnou součást života.

Stěhování neznamená, že se do milovaného domova nikdy nevrátíte – můžete jezdit na časté návštěvy, můžete si našetřit peníze nebo zlepšit kvalifikaci a za dva roky se vrátit. Jsou jistě situace, kdy se přestěhovat nejde – je třeba starat se o nemohoucí rodiče nebo mít dítě ve střídavé péči. Ale v mnoha případech se jedná spíše o výmluvu, lenost nebo neochotu snést přechodný stres (a stěhování je velmi stresující).

Věřte mi, že máte-li děti, manželku, psa – není to zásadní důvod, proč se nepřestěhovat. Zvláště, pokud víte, že dlouhodobě se situace s prací u vás v regionu nezlepší a bude to právě rodina, která tím utrpí nejvíce. Ostatně i tam, kam se budete stěhovat, mají lidé děti, manželku a psy…

3. Dojíždějte za prací

Dojíždění za prací je alternativou výše uvedeného přestěhování. Zvažte možnost najít si lépe placenou práci ve vzdálenějším regionu nebo – bydlíte-li blízko hranic – v sousední zemi. Pronajměte si garsonku na přespání (domluvíte-li se na bydlení s kolegou, podělíte se o náklady na bydlení), v pondělí odjeďte a v pátek se vraťte domů. Nebo si najděte práci, která nabízí možnost přechodného ubytování, byť nekomfortního.

Že bude rodina trpět? Nevím, jestli bude trpět více, než když budete naštvaní nebo zoufalí ležet doma na gauči – nezaměstnaní, s nízkým sebevědomím, s depresí. Nezapomeňte, že se jedná o řešení na přechodnou dobu – můžete paralelně hledat vhodnější práci, rozšiřovat si kvalifikaci, získávat pracovní zkušenosti, které vám umožní najít si vhodnější pozici blíže bydlišti. Nebudete-li zrovna 400 km od domova, jistě můžete přijet večer domů i obden nebo co 3 dny.

V historii toto řešení lidé často volili – zapomněli jsme však na ně. Samozřejmě, není příliš pohodlné. Ležet doma, večer zajít na pivko postěžovat si na poměry, je určitě pohodlnější.

4. Rekvalifikujte se

Rekvalifikace je moderní slovo. Mnozí se jej bojí, protože si pod ním představí komplexní změnu své pracovní identity, mnoho neočekávaného. Není to nutně tak. Pokud jste truhlář, který si chce dodělat svářečský průkaz – truhlářem přece zůstáváte a jen rozšiřujete spektrum toho, co můžete dělat. Podobně, jste-li asistentka, která si dodělá rekvalifikaci na účetní: kombinace asistentky se znalostí účetnictví (nebo naopak) se v každém podniku hodí!

Zeptejte se na úřadu práce a v neziskovkách, které se podobnými projekty zabývají, na možnosti, které ve vašem regionu v oblasti rekvalifikace jsou. Často můžete získat na rekvalifikaci příspěvek nebo ji absolvovat zadarmo. I pokud nejste pevně rozhodnuti, že chcete rekvalifikaci v budoucnu využít, přijměte všechna školení a tréninky, které se nabízejí a které vás jen trochu zajímají: budete se něco učit, získáte nové znalosti a nikdy nevíte, kam vás tyto zkušenosti posunou a jaké dveře vám otevřou. Všechno je lepší než sedět doma a nic nedělat.

Nikdy nevíte, kam vás zkušenosti z rekvalifikace posunou a jaké dveře vám otevřou. Všechno je lepší než sedět doma a nic nedělat.

5. Zkuste něco dělat sami, z vlastní iniciativy

Zvažte také možnost dělat to, co umíte, „na sebe“. Nechci hovořit o vstupu do podnikání. Mnoho lidí je tímto slovem zbytečně vystrašených, představí si velké firmy, nekonečnou administrativu, spoustu starostí. Nic takového. Zkuste někomu jen nabídnout to, co umíte nebo co si myslíte, že v okolí chybí. Nejedná-li se o činnosti, na které je třeba speciálního povolení, nemusíte mít zprvu ani živnostenský list – vaše práce není soustavná, nenaplňuje tedy podmínky živnosti. Je to jen zkouška. Když zjistíte, že se práce podařila a že máte dva tři nové zájemce, vyřiďte si živnostenský list (to je dnes úkol na jednu hodinu) a pokračujte. Taková malá živnost může být cokoli: doučování jazyků, práce na šicím stroji, oprava chyb na webu, vyřizování pochůzek ve firmách, kde jim na to chybí zaměstnanci… Nemusíte být Bill Gates, abyste začali podnikat.

6. Pracujte, kde to jde (i zadarmo). Cože?

Všechno má svou míru a určitě bych vás nikdy nepobízel k tomu, zůstat v práci, která poškozuje vaše zdraví, je neetická, vyvolává ve vás příliš negativní emoce nebo ve které panují extrémně nezdravé vztahy. Ale právě s vědomím této míry říkám: Je lepší pracovat v práci, která není nic moc, než nepracovat.

Tvrdím dokonce, že je lepší pracovat třeba zadarmo, než nepracovat vůbec. Klidně nabídnout sousedce pomoc s přinesením nákupu nebo se stavit do sousední firmy a nabídnout, že jim uklidíme dvůr. Samozřejmě, mělo by se jednat pouze o přechodné opatření a my bychom se co nejrychleji naši situaci měli snažit vyřešit – intenzivním hledáním práce, vzděláním, rekvalifikací, získávání nových dovedností, změnou lokality či přečkáním „špatných časů“ (kdy například čekáme na sezónní práce či domluvený termín). Paralelně se všemi těmito aktivitami bychom však neměli zapomínat něco užitečného dělat, někomu přinášet nějaký prospěch, tedy pracovat.

Tvrdím dokonce, že je lepší pracovat třeba zadarmo, než nepracovat vůbec.

Psychologické aspekty nezaměstnanosti – skrytá hrozba změny naší osobnosti

Proč je nutnost práce tak důležitá? Proč nedoporučuji udělat si tak lákavou „delší“ dovolenou, navíc takovou, na které stihnete vymalovat byt a občas i posekat zahradu?

Důvod je jednoduchý. Dlouhodobá nezaměstnanost je nejen problémem ekonomickým, ale také a především psychologickým. Psychika dlouhodobě nezaměstnaného se začíná velmi radikálně měnit. Tyto změny se navíc dějí pozvolna a v momentě, kdy nezaměstnaný člověk zjistí, že „něco není v pořádku“, už je často jeho motivace, pracovní návyky a sebevědomí na tak nízké úrovni, že mu neumožní prostě vstát a začít se sebou něco dělat. Laikovi můžeme tento stav přirovnat k drogové závislosti – je to závislost na nicnedělání.

Velká část dlouhodobě nezaměstnaných (kteří si během období své nezaměstnanosti nenašli práci ani ve formě brigád či výpomocí) trpí psychickými, motivačními a osobnostními změnami, byť vám v hospodě u piva mohou tvrdit něco jiného. Tyto změny tvoří negativní spirálu:

Nedostatek pracovních aktivit vede ke

  • Zlenivění, oslabení vůle (nemusíte vstávat každý den, nemusíte dělat nepříjemné)
  • Oslabení základních mezilidských návyků (chovat se zdvořile, zvládnout emoci a špatnou náladu, překonat frustraci, jednat s nepříjemným šéfem)
  • Velké snížení odolnosti proti stresu (čeho jste si dříve ani nevšimli, je nyní velkým problémem, který vás emočně zahlcuje nebo vytáčí)
  • Ztrátu dalších pracovních návyků, specifických pro váš obor
  • Radikální snížení motivace a sebevědomí

Nevidíte za sebou výsledky. Nevidíte, že byste byli užiteční. Že někomu pomůžete. Že máte nějakou prospěšnou roli. Prostě za sebou nemáte kus vykonané práce (byť vám třeba nikdy nepřišla jako velmi naplňující). Klesá tak vaše sebevědomí. Tento pokles si máme tendenci různě „vysvětlit“: „Až skončí ekonomická krize, dám se do práce; je to na nic, nikdo nemá práci; jsem jedinečný a přece nebudu dělat práci pod mou úroveň“. Vždy však tyto změny vysvětlujeme jinak, než pravdivě: ztratili jsme pracovní návyky – schopnost čelit nepříjemnému, dělat nepříjemné, vydržet nepříjemné, ztratili jsme motivaci, ztratili jsme sebevědomí.

To je posilováno další částí spirály – podporou v nezaměstnanosti, sociálními a dalšími dávkami, které se bohužel často skoro rovnají mzdě, kterou byste si vydělali na brigádách či přechodných pracích (slova „bohužel“ používám pro kritiku nízké výše těchto mezd). To nemůže být motivační. Máte o důvod více zůstat doma. Snížíte výdaje, přestanete o sebe trochu dbát, možná skočíte častěji na pivko – máte teď tolik času. Nebo proležíte den u televize. A upřímně si přiznejme – je to příjemnější než stát v továrně u pásu. To opět nezvýší vaši motivaci. Ani sebevědomí. Ani chuť hledat si zaměstnání. Kruh je uzavřen, motivace je ztracena.

Z nezaměstnaného nezaměstnatelným

Nemyslete si, že dokážete ležet půl roku na gauči, a pak si poručit, že vstanete a půjdete si hledat práci. Nepůjdete. Najdete si důvod, proč ještě chvíli ležet.

Takto popsaná ztráta motivace není legrace. Sebevědomí, motivace, vůle, pracovní návyky se obtížně znovu „startují“ a už vůbec ne na povel. Nemyslete si, že dokážete ležet půl roku na gauči, a pak si poručit, že vstanete a půjdete si hledat práci. Nepůjdete. Najdete si důvod, proč ještě chvíli ležet. Obzvláště to platí pro lidi, kteří uvedený komplex sebevědomí-motivace-vůle-návyků nikdy neměli příležitost vytvořit a kteří nikdy nepracovali – absolventy škol, učilišť, lidi ze sociálně vyloučených lokalit, zrovna plnoleté dospívající bez pozitivních rodičovských vzorů. Uvedené symptomy skutečně mohou jít až do krajnosti, kdy takto postižený člověk musí navštěvovat psychologa nebo je nezaměstnaný roky. Mohou být příčinou vážných duševních problémů, depresí, mohou ohrozit i fyzický zdravotní stav (zvláště, zkombinují-li se se závislostmi či nezdravým životním stylem, kterému díky stresu, snížené schopnosti odolávat nepříjemnému a snížení sebekontroly snadněji podléháme). Z nezaměstnaného se stává nezaměstnatelný.

Vaše práce je hledat si práci!

Právě proto je význam neustálé práce a přinášení užitku velmi zásadní. Pokud stoprocentně víte, že jste ztratili práci, ale za 2 měsíce vám začíná nová, udělejte si prázdniny. Ale pokud si to jenom namlouváte („Franta říkal, že Pepa slyšel…“), pak vám radím – zůstaňte v pracovním rozpoložení ihned po ztrátě práce. Ani den dovolené.

Samozřejmě, váš pracovní projekt číslo jedna je hledat novou práci. A takto je třeba se mu věnovat. Ráno vstát a několik hodin věnovat – hledání práce. Jako v práci. Pokud však po několika dnech odpovíte na všechny aktuální nabídky a shánění práce si nevyžádá 6 či 8 hodin denně, radím vám svůj den doplnit dalšími aktivitami.

Kreativitě se meze nekladou:

  • Pomozte známému, rodinnému příslušníkovi, kamarádovi v jeho živnosti, klidně za večeři nebo jen tak
  • Najděte si krátkodobou brigádu
  • Doučujte dítě vaší známé
  • Pomozte staré sousedce zajít na nákup či vymalovat byt
  • Skutečně, reálně opravte kůlnu, na což se chystáte už léta
  • Učte kamarády cizí jazyk, který umíte
  • Pomozte v nějaké blízké neziskovce, charitě, domě pro pokojné stáří, SOS vesničce – navrhněte jim web, vyřiďte pochůzky, zorganizujte besídku
  • Zameťte společný chodník před domem
  • Zorganizujte dva či tři podobně nezaměstnané, naplánujte si nějaký projekt ke zlepšení prostředí v obci a běžte jej nabídnout na radnici – ta vám možná pomůže materiálem, nástroji, a třeba vám i zaplatí.
  • Choďte po svém okolí a vymýšlejte, co by se dalo zlepšit. Je v blízkém areálu soukromé firmy neudržovaný trávník? Běžte se zeptat, zda ho nechtějí pokosit. Třeba vám rádi dají brigádu…

Popusťte uzdu své fantazii. Najděte si aktivity, kde musíte (1) překonávat nepříjemné, (2) dělat něco smysluplného, kde vidíte reálný výsledek, (3) dělat něco pro druhé, kde máte zpětnou vazbu a ocenění druhých lidí. Nedělejte práci jen pro sebe (jen ve svém bytě, jen na své zahradě). Denně takovým aktivitám věnujte minimálně 3-4 hodiny a K TOMU hledejte skutečnou práci.

Že budete před ostatními za blázny? Buďte raději za tyto blázny, než za blázny, které jsem popsal v odstavcích výše – demotivované, bezradné, nesebevědomé lidi na pokraji zhroucení a beznaděje. Garantuji vám, že uvnitř budete – samozřejmě v rámci možností nepříjemné situace nezaměstnanosti – daleko spokojenější.

A navíc – koho si podle vás vybere budoucí zaměstnavatel u pohovoru, až mu řeknete, že jste sice byl rok nezaměstnaný, ale že jste udělal tyto dva projekty pro svou vesnici a pomáhal Pepovi v hospodě s účetnictvím a zásobováním, ať si mu klidně zavolá? Komu dá přednost? Vám nebo někomu, kdo si přijde se skleslými rameny postěžovat si, nejen že už je rok bez práce, ale že už rok skutečně na PRÁCI NESÁHL? A to je rozdíl!

Koho si vybere budoucí zaměstnavatel u pohovoru, až mu řeknete, že jste sice byl rok nezaměstnaný, ale že jste udělal tyto dva projekty pro svou vesnici a pomáhal Pepovi v hospodě s účetnictvím? Vás nebo někoho, kdo je prostě už rok bez práce?

7. Pracovat na sobě

Učte se něco, zdokonalujte se v něčem. Promyslete si, co by vám pomohlo na trhu práce. Cizí jazyk? Počítače? Znalosti nového oboru? Avšak pozor – berte zdokonalování sama sebe jako práci. Tedy žádné „chce se mi / nechce se mi“. Pokud se rozhodnete studovat cizí jazyk, neznamená to, že si otevřete učebnici na půl hodiny. Musíte nad učením (různými aktivitami) strávit 2, 3, 4 hodiny. Ideálně v pravidelném rytmu. Pak strávit pár hodin dalšími aktivitami, kdy děláte něco pro druhé (viz výše). Pak hodinu či dvě hledat práci. Garantuji vám, že i tímto samotným zápřahem už pracujete na sobě – na své vůli, sebemotivaci, překonávání nepříjemného – a že pravděpodobnost získání vhodného zaměstnání tak razantně, i když nepřímo, zvyšujete.