Jsou videoživotopisy životaschopné?

Poslední dobou jsem dostal několik dotazů ohledně významu životopisů, které uchazeči natočí formou sebeprezentačního videa. Byť na první pohled taková novinka vypadá krásně, jsem k ní skeptický.

Natočit, či nenatočit?

Vypadá to velmi lákavě. Upoutáte pozornost budoucího zaměstnavatele a s elegancí profesionálních spíkrů jej přesvědčíte, že právě vy jste vhodný kandidát. Odlišíte se od anonymní masy uchazečů. Alespoň tak nám to prezentují personální společnosti, které podobný produkt nabízejí. Zapomínáme však, že ne každý z nás je profesionální spíkr, že to, co se líbí nám, může odpudit jiného diváka a hlavně že nevíme, zda druhá strana bude tuto novinku preferovat, nebo ne.

Pro naprostou většinu kandidátů doporučuji tradiční formu psaného životopisu. Především proto, že jsou na ni zvyklí personalisté a další vedoucí pracovníci, kteří váš životopis budou posuzovat. Videoživotopis je novinka, o které nikdo neví, zda se v personalistické praxi ujme. Osobně bych odhadl, že spíše nikoli. Nikdy proto nevíte, zda ji druhá strana bude preferovat, či naopak. Důležité je také si uvědomit, že psaný životopis je rychle přístupný, a personalista jej může pročíst během několika vteřin. Naopak videoživotopis jej nutí věnovat se mu po celou délku prezentace. Což může mnoho vytížených personalistů opět odradit.

Videoživotopis je novinka, o které nikdo neví, zda se v personalistické praxi ujme. Osobně bych odhadl, že spíše nikoli.

Vytvořit kvalitní videoživotopis je velmi obtížné. Ne každý je profesionální řečník s hereckým nadáním. Proto v 99% vám tato inovativní forma životopisu spíše uškodí než prospěje. Ukázky sebeprezentačních videí, které jsem měl možnost vidět já během své praxe, mě spíše odradily (od této formy prezentace i od hypotetického přijetí kandidáta, který se takto prezentoval). Další zásadní nevýhoda je, že se nejedná o dialogickou formu rozhovoru, ale o monolog: a ten může vyznít velmi odlišně, než když s někým hovoříme v dialogu. Svou roli hraje tréma, umělost situace i nekvalitní zpracování videa. Na videu vyniknou řečové vady nebo slovní vycpávky, kterých byste si v běžném rozhovoru třeba vůbec nevšimli apod.

Další zásadní nevýhoda je, že se nejedná o dialogickou formu rozhovoru, ale o monolog: a ten může vyznít velmi odlišně, než když s někým hovoříme v dialogu.

Mnoho firem se dnes snaží vydělat na přípravě takových sebeprezentací. Z výše uvedených důvodů jsem však k této formě skeptický. Samozřejmě, pokud chceme nahrát krátký videopozdrav (tedy to, co bude formě odpovídat motivačnímu dopisu a bude obsahovat pouze několik vět) v délce několika desítek sekund, který vytvoříme elegantně a profesionálně, můžeme tuto vizitku přiložit k psanému životopisu jako doplnění. To je ale odlišná forma sebeprezentace než videoživotopis.

Video samozřejmě můžeme během výběrového řízení využít. Čím dál více se podle mého odhadu budou uskutečňovat videopohovory prostřednictvím skypu či podobných programů. Ty mohou nahradit klasickou formu osobního setkání (hlavně v prvních kolech výběrového řízení) ve firmách, kde by museli kandidáti přijet z větší vzdálenosti. V zahraničí se videopohovory po skypu pro první kola výběrových řízení používají běžněji než u nás.

Pouze pro specifická povolání

Videoživotopis bych doporučil opravdu pouze ve výjimečných případech, kdy víme, že nám více pomůže než ublíží – tedy tam, kde jsou nejdůležitější součástí zaměstnání naše prezentační schopnosti (pozice obchodního zástupce, konferenciéra či herce). I tak ale vždy kriticky posuzujme, zda je náš výkon dobrý, a ještě lépe – někým si jej nechme objektivně posoudit. I v případě, že se rozhodneme zaslat videoživotopis, jej vždy zasíláme také s psaným životopisem.