Zkoušet a zkoumat se – zlatá cesta k hledání povolání (2)

<– Předchozí část

Naučit se plavat pouze čtením příručky… není možné

Nacházíme se u třetího bodu výše nastíněného analyticko-syntetického přístupu. Kdo nakonec může rozhodnout, zda se naše talenty, zájmy a osobní vlastnosti hodí pro daný typ práce? Opět v tom může pomoci poradce nebo kouč. Ten ovšem pomůže stejně, jako nám prodavač pomůže vybrat kvalitní suroviny k přípravě večeře. Uvaření večeře je už na nás.

Ať už s pomocí poradce, nebo s pomocí přátel to bude opět klient sám, kdo na základě vlastní konkrétní zkušenosti, odpovídáním na důležité otázky a v praktické aplikaci a v konkrétním experimentování (nikoli ve cvičení řízené imaginace) uvidí, které talenty má a které konkrétní vlastnosti se ukazují jako silné. Vzpomene si jistě na dřívější důležité zkušenosti a situace. A na základě toho si uvědomí, co může využít v tomto konkrétním zaměstnání (v konkrétně individuálně zažívané profesní roli).

Skutečné posouzení překryvu vlastní osobnosti a povolání můžeme učinit opět – nikoli z gauče sofistikovaným meditováním, ale pouze zkušeností, kterou učiníme v takovéto nebo podobné pozici. Zkušeností se situací, která nese aspekty podobné danému zaměstnání nebo povolání. Tato zkušenost nám přinese nejen informace o tomto překryvu, o tom, co nás “baví”, o tom, co nám “chybí”, ale dále prohloubí naše sebepoznání (neboť co jiného je talent nebo silná stránka než konkrétně realizovaná činnost, s níž se opakovaně setkáváme a zjišťujeme, že nám jde), prohloubí poznání našich možností (poznávám různé jiné profese a obory) i naší vhodnost pro ně. Taková reálná zkušenost a vzpomínání na mnohé obdobné zkušenosti z vlastní historie se pak mohou stát materiálem pro výše zmíněnou “analýzu”. Nikoli pouhá introspekce naší osobnosti a uvažování, “co by nás asi bavilo”.

Jděme, zkoušejme, pracujme, setkávejme se

Možností, jak získat takové dílčí zkušenosti, ať již vlastní, či zprostředkované z druhé ruky, je nepřeberná řada. Zaprvé to může být změna či rozšíření současné pracovní role nebo změna oblasti, na kterou se zaměřuji (jako prodejce začnu vyhledávat klienty v odlišné profesní oblasti, která mě zajímá, jako programátor si přiberu zodpovědnost i za online marketing apod.). Druhou možností je získání zkušeností v jiném oboru formou bezplatné pomoci, stáže, vzdělání či rekvalifikačních kurzů, výpomoci u kamaráda či známého, dobrovolnické činnosti, částečného úvazku, projektu v rámci samostatného živnostenského podnikání apod. Ne za všechno musím pobírat plat, ne vše musím dělat pět dní v týdnu – zvláště pokud se jedná pouze o období hledání, experimentování. Často stačí zapojit pouze trochu kreativity a odvahy, abychom zjistili, kolik možností, jak získat konkrétní typ zkušeností, se nám nabízí.

Ne za všechno musím pobírat plat, ne vše musím dělat pět dní v týdnu – zvláště pokud se jedná pouze o období hledání, experimentování. Často stačí zapojit pouze trochu kreativity a odvahy, abychom zjistili, kolik možností, jak získat konkrétní typ zkušeností, se nám nabízí.

Často opomíjenou možností je hledat informace zprostředkované, kdy se snažíme seznámit a hovořit s lidmi z oborů, které nás zajímají, se svými známými, přáteli, obchodními partnery nebo klienty. Můžeme sledovat dokumenty o těchto profesích, číst odborné weby, blogy, knihy, časopisy, navštěvovat profesní setkání, konference a další networkingové aktivity, na nichž se mohou objevit lidé, kteří nám o této oblasti řeknou více.

Pokud pracujeme s klienty z různých specializací, nabízí se nám možnost prozkoumat tyto oblasti a ještě za to dostat zaplaceno.

Pokud pracujeme s klienty nebo zákazníky z různých specializací, nabízí se nám možnost prozkoumat tyto oblasti a ještě za to dostat zaplaceno. Osobně jsem se z žádného manuálu o různých typech práce, pracovních rolí a oblastech průmyslu nedozvěděl tolik, jako díky tomu, že jsem během let absolvoval stovky pohovorů s uchazeči o nejrůznější pracovní místa – od ředitelů po účetní, od automobilového průmyslu po vydavatelství.

Rozhovorem s lidmi si uděláte velmi rychle představu o dané oblasti, o problémech, tématech, předpokladech a typických charakteristikách této profese. Vše samozřejmě jak na rovině explicitní (ptáte se a hovoříte o dané roli), tak na rovině implicitní, kdy sledujete daného člověka jako typického příslušníka dané profesní role (jako typického manažera, typického prodejce) a ptáte se – jaké má vlastnosti, které z těchto vlastností jsou asi pro jeho roli důležité apod.

Většina lidí se o své práci baví ráda, a pokud tito lidé zjistí, že nás jejich práce skutečně zajímá, prozradí nám mnoho zajímavého… jsou to právě insideři, odborníci v dané profesi, kteří nám řeknou to, co je podstatné, a odliší, co je třeba jenom společenský předsudek či tradovaný mýtus.

Podobné zkušenosti můžeme získat, ať už jsme prodejci, trenéři, učitelé, účetní, kadeřníci, obchodní manažeři či třeba poskytovatelé IT služeb pro třetí stranu či zajímavého klienta… Většina lidí se o své práci baví ráda, a pokud tito lidé zjistí, že nás jejich práce skutečně zajímá, prozradí nám mnoho zajímavého. Takováto setkání a tázání nám mohou podstatně zkrátit dobu hledání – protože jsou to právě insideři, odborníci v dané profesi, kteří nám řeknou to, co je podstatné, a odliší, co je třeba jenom společenský předsudek či tradovaný mýtus. Že však na druhou stranu nesmíme chápat subjektivní vyprávění každého člověka jako “objektivní” a vyvážený popis, to snad dodávat nemusíme – je třeba se setkávat s různými lidmi z daného oboru a sbírat názory z různých stran a pohledů.

Nezapomeňme na vlastní minulé zkušenosti

Nesmíme zapomínat ani na to, že celou řadu zkušeností již máme k dispozici. Že od útlého dětství vstupujeme do různých sociálních, vztahových, zájmových a později i pracovních činností. Že něco nás na nich vždy bavilo. Že něčemu jsme se vždy vyhýbali. Že naše volby měly společné jmenovatele. Že se v nich objevovala určitá typická témata a zájmy. Že jsme inklinovali k určitým rolím. Že o nás ostatní říkali toto a vytýkali ono…

Nejsme nepopsaná deska, každý z nás má již spoustu zkušeností. Na mnohé jsme zapomněli, ale v poradenské situaci, vhodnými metodami nebo opakovaným vzpomínáním si můžeme velké množství těchto témat a zkušeností znovu uvědomit. Takový materiál je pro naši analýzu velmi hodnotný a významně doplní naši pouze obecnou představu o naších charakteristikách, osobnosti či profesních preferencích.

Jak k hledání partnera, tak k hledání práce

Pro oblast hledání povolání rád používám příměry z oblasti hledání partnera. Touto oblastí se totiž každý z nás zabývá nebo zabýval, navíc ve většině případů s nesrovnatelně větší koncentrací, než se kdy zabýval a přemýšlel o hledání skutečně vhodného povolání. Zkušenosti a závěry z obou oblastí však nejsou natolik odlišné, abychom se z nich nemohli poučit i pro oblast profesní volby.

Jak hledáme vhodného partnera? Tak, že si nejprve sedneme do křesla a řekneme si: “Koho bych asi potřeboval? Brunetu, nebo blondýnu? Temperamentní, nebo uvážlivou?” A nebo se daleko spíše setkáváme s různým typem žen, u některých zjišťujeme, že nás přitahují, jiné naopak? S některými se sblížíme a máme příležitost je více poznat. Srovnáme je s jinými typy žen, k nimž blízko nemáme. Zjišťujeme, co potřebujeme, co dokážeme snadno a samozřejmě dávat, a co je pro nás obtížné. Při partnerském neúspěchu se ptáme, co selhalo, co jsme potřebovali, a nebylo, co potřeboval partner a nedokázali jsme dát, kdo by byl pro nás vhodnější apod. (Dámy ať si výše uvedené věty patřičně upraví dle své zkušenosti s hledáním partnerů-mužů. Princip je jistě podobný.)

A teprve takto, v neustálém cyklu a vztahu mezi našim skutečným jednáním ve skutečném světě, získáváním osobní zkušenosti a pocitů a analýzou této zkušenosti, která následně ovlivňuje naše další jednání, získáváme určitý náhled, poznání, moudrost.

A teprve takto, v neustálém cyklu a vztahu mezi našim skutečným jednáním ve skutečném světě, získáváním osobní zkušenosti a pocitů a analýzou této zkušenosti, která následně ovlivňuje naše další jednání, získáváme určitý náhled, poznání, moudrost. Jedině takto se po určité době můžeme cítit jistí, že jsme se rozhodli správně, či že víme, na základě čeho se správně rozhodnout. Jedině tak poznáme, co potřebujeme, a co ne. Víme, co je naší silnou stránkou, a kde se v partnerství ukazují naše slabší charakterové vlastnosti. To všechno jsou přístupy, které bychom měli realizovat jak v partnerském, tak profesním životě.

Poznávat na základě jednání. Jednat na základě poznání.

Sebepoznání, jednání a rozhodnutí jsou propojené nádoby. Čekat na dokonalé sebepoznání, abychom se dokonale rozhodli a následně dokonale jednali, je mýtus, který je nebezpečný jak v partnerském světě, tak v oblasti hledání povolání. Opačným extrémem je samozřejmě nedat na své potřeby a osobnost, rozhodnout se náhodně či podle nedůležitých kritérií a podle toho i jednat. To je cesta, která nemůže přinést naplnění.

Zdravá míra věcí je vodítkem mnohem užitečnějším: Na základě určitého sebepoznání se rozhodujeme. Vždy s určitou mírou nejistoty a riskování. Je dobré, pokud toto rozhodnutí odpovídá stupni jistoty našeho (sebe)poznání: Víme-li, že danou věc stoprocentně chceme a nikdy nebude jinak, můžeme svému rozhodnutí dát vše. Nejsme-li si jistí, rozhodneme se spíše pro opatrnou alternativu, kde něco vyzkoušíme, získáme určitou zkušenost, ale kdy bez velkých obětí ještě můžeme říci ne a zvolit jinak. Tato zkušenost pak obohatí a konkretizuje naše sebepoznání, takže se později budeme moci rozhodnout již s větším stupněm jistoty. Že tedy není nutno ani záhodno vzít si za manželku hned první lásku z mateřské školky, je jistě zjevné.

Zkoušet a vyprávět – experimentálně/narativní přístup

Výše popsaný přístup v oblasti kariérního poradenství můžeme nazvat přístupem experimentálním a narativním. Narativní přístup přichází s teorií, že důležité není až tak to, co se “objektivně” stalo, ale co si o dané situaci myslíme, jak ji hodnotíme, co o ni vyprávíme. Pro náš osobní život, naše sebepoznání a následné rozhodování tak například není natolik podstatné, co bylo skutečnou a objektivní příčinou našeho partnerského rozchodu – často se taková jedna a jednoznačná příčina ani nalézt nedá; důležité však je to, co si o tomto rozchodu a o tomto vztahu vůbec my sami sobě “vyprávíme”, co si z něho odnášíme, co si o něm myslíme.

Toto přemýšlení, vyprávění a vytváření vlastních příběhů je důležitou fází, kdy hledáme, co bylo podstatné, a co ne, jak tyto důležité události vyzněly v kontaktu s našimi přáními či preferencemi, a tak přicházíme na důležitá témata, která v příštím rozhodování nějak využijeme.

Toto přemýšlení, vyprávění a vytváření vlastních příběhů (které se pochopitelně budou lišit od příběhů našeho partnera, ale to je v pořádku, každý přece zažíváme svět odlišně) je důležitou fází, kdy hledáme, co bylo podstatné, co ne, jak tyto důležité události vyzněly v kontaktu s našimi přáními či preferencemi, a tak přicházíme na důležitá témata, která v příštím rozhodování nějak využijeme (“už nechci málomluvného”, “hlavně aby nebyl pořád v práci”).

Nalézáme roli, která nás naplňuje a vyprávění o ní je v souladu s naší představou (tedy s naším vyprávěním) sama o sobě, o naší pozici ve společnosti, o našem úkolu v životě a o našich hodnotách.

Experimentálně/narativní přístup říká: nejprve něco vyzkoušíme, vytvoříme si nějakou zkušenost, tuto zkušenost zhodnotíme, přemýšlíme o ni, vyprávíme o ni příběh (někdy sami sobě, jindy kamarádovi u piva, jindy poradci nebo kouči) a až na základě tohoto vyprávění pak odhalujeme další nuance a překvapivé vhledy, měníme toto vyprávění a s ním i pohled, se kterým se na tuto svou zkušenost díváme. Tím měním i tuto zkušenost samotnou. Na základě tohoto zhodnocení a těchto svých vyprávění pak volíme dále, pokračujeme v dalších, odlišných experimentech, které dále upravujeme, až se dostaneme k takovému jednání, které nás uspokojuje. Nalézáme roli, která nás naplňuje a vyprávění o ní je v souladu s naší představou (tedy s naším vyprávěním) sama o sobě, o naší pozici ve společnosti, o našem úkolu v životě a o našich hodnotách.

Pokračování –>